Jiří Seydler 2017-11-09T12:48:29+00:00

Jiří Seydler

(1969)

Vystudoval režii na DAMU, kde společně s hereckými spolužáky Michalem Novotným (Malátným), Petrem Rajchertem a Pavlem Grohmanem založili v roce 1990 kapelu Staré hadry, z níž vznikla skupina Chinaski. V roce 1992 nastoupil jako režisér do Východočeského divadla Pardubice, kde mimo jiné uvedl hry jako Návštěva staré dámy, M. Butterfly, Král Colas Kolikátý, Malované na skle, Hamlet, Peer Gynt atd. Hostoval i v řadě dalších divadel například v Olomouci, Ostravě, Praze, Jihlavě, Chebu, Českém Těšíně a Trnavě. Jedenáct let spolupracoval s televizí Nova a pro Českou televizi připravoval pořad Divadlo žije. Od roku 2011 působí jako umělecký šéf Karlovarského městského divadla, kde připravil hry jako Chvála bláznovství aneb Elling a Kjell, Komedii potmě nebo pohádku Havrane z kamene… Pro Divadlo v Rytířské režíroval hru Úhlavní přátelé.

S barvou ven!

Znal jste původní film Francise Vebera z roku 2001, kde hlavní role hrají Daniel Auteil a Gérard Depardie?
Ne, film jsem neznal. Ale protože Veber je nejenom slavný a známý komediograf, ale ještě známější a slavnější tvůrce filmů, rád jsem se na něj podíval. Ale nic jsem z něj neukradl!

Jak těžké bylo najít vhodné obsazení klíčových rolí – Pignon, Belone a Santini?
Obsazení je těžké vždycky, ale v příkladné spolupráci s producentem Michalem Mazačem to šlo jedna báseň! Do roka a dne bylo hotovo!

Na který okamžik ve hře se vždycky těšíte?
Vždy se při každé práci nejvíc těším na popremiérovou oslavu. Stisknu při ní pomyslné tlačítko „delete“ a „reset“, což je činnost naprosto nutná pro další práci! Ale pokud se ptáte konkrétně na představení S barvou ven!, tak moje nejoblíbenější situace – a myslím nejen moje – je tzv. řepa! Každý, kdo se přijde podívat, určitě pochopí!

Proč by měl dnes přijít divák na komedii „S barvou ven!“?
Je to komedie, která má naprosto aktuální téma – politickou korektnost. Od té doby, co nám plíživě, ale stále silněji nahrazuje obyčejnou a prostou slušnost, je to téma stále silnější a potřebnější!

Úhlavní přátelé

Co se vám líbilo na francouzské hře Úhlavní přátelé?
Když jsem ji přečetl poprvé, napadlo mě, že to je klasická, kvalitní, konverzační komedie pro téměř jakékoli divadlo a nejširší okruh diváků. To je dobré znamení. Líbí se mi v Úhlavních přátelích téma společenské hry, do jaké míry je to ještě hra, a ve které chvíli už to začne být problém. I proto, že hru Úhlavní přátele napsala herečka, je velmi přímočará, srozumitelná, pochopitelná a bez uměleckých manýrů, což považuji za velké plus.

Máte ve hře oblíbenou scénu?
Během čtení jsem si nějaké představoval, při zkoušení se moje oblíbené kousky dost měnily, ale zatím se mi velmi líbí scéna Charlese, kterého hraje Mirek Vladyka, když mluví velmi upřímně a vážně… Vždycky se na něj těším.

Jak vznikla vaše spolupráce s Divadlem v Rytířské?
To není až tak otázka pro mě, sám to vlastně netuším, ale asi před rokem mi volal producent divadla Michal Mazač, zda bych neměl chuť režírovat jednu komedii v Divadle v Rytířské. Znali jsme se jen letmo z televizní práce a dodnes nevím, kdo mu řekl moje jméno. Potěšilo mě to, protože se to v našem oboru příliš často nestává. Prostor divadla pro mě byl úplně nový, přijel jsem se podívat na představení Frankie a Johnny, což mě mile překvapilo. Domluvili jsme se a já se ocitnul ve víc než příjemné spolupráci.

Obsazení hry Úhlavní přátelé jste zvolil sám?
V tom jsem měl mnohem jednodušší pozici – obsazení už bylo hotové. Je pravda, že to často bývá velmi nebezpečné, protože si herci nemusí s režisérem sednout. Také je porušený princip „pánaboha“ – tedy vládce nad celou inscenací, což je režisér, který si vybírá herce. Ale naštěstí všichni oslovení byli bezvadní. Osobně jsme se sice neznali, ale o to víc mě překvapilo, že do zkoušení celé hry vstupovali s nadšením a pracovitostí. Je radost režírovat, když jsou herci připravení a po celou dobu mají spoustu nápadů, které dokonale sedí k tématu.

Existuje v Úhlavních přátelích věta, která ji podle vás nejlépe vystihuje?
Ano a patří Charlesovi: „Ale vždyť sem zrovna jedou! Tihle šmejdi k nám jedou na návštěvu! To jim dáme na přivítanou květinový věnec na krk a zahrajeme na ukulele?!“

Repertoár:
S barvou ven!
Úhlavní přátelé