Miroslav Vladyka 2017-11-27T10:30:37+00:00
Divadlo v Rytířské

Miroslav Vladyka

(1954)

Po absolvování herectví na DAMU v roce 1982 začal hrát v Divadle na Vinohradech, odkud odešel do Studia Ypsilon, kde působil až do roku 2002. Dnes hostuje i v dalších pražských divadlech. První filmovou příležitost mu dala režisérka Věra Plívová-Šimková ve snímku Káťa a krokodýl v roce 1965. Následovala celá řada filmů a televizních inscenací či seriálů jako Přijela k nám pouť, Případ mrtvého muže, Brácha za všechny peníze, Láska na druhý pohled, Vrchní, prchni, Poslední vlak, My všichni školou povinní atd. Nezapomenutelný byl v komedii U mě dobrý, Bez tváře, Román pro muže, nedávno v pohádce Duch nad zlato nebo seriálu Případy 1. oddělení. Nejnověji hraje v seriálu Stopy života a přijal roli ve filmu Správnej dres.

Úhlavní přátelé – role Charles

Když jste poprvé přečetl hru Úhlavní přátele, co vás napadlo?
Když jsem hru četl, výborně jsem se u ní bavil. A řek´ jsem si, že by mě taková hra bavila dělat s bezva lidma. Mám štěstí, možná až luxus, že si mohu vybírat, co budu dělat a s kým – naštěstí mám zatím práce dost, nemusím kývnout na všechno. Doufám, že mi to tak i zůstane. A když jsem se dozvěděl, že bych mohl hrát s Terezou, Radkem a Nelou, tak jsem do toho okamžitě šel! A myslím si, že i kdybychom hru „jenom“ hezky přečetli, nemuseli bychom ji příliš pokazit.

Záleželo vám na tom, kterou z mužských rolí si zahrajete?
Já měl výběr jednodušší, Terezka mi rovnou řekla, že „budu její“. Celou hru jsem už četl s vědomím, že si zahraju spisovatele Charlieho, který s manželkou Carol rozehraje proti Pirreovi a jeho ženě dost drsnou partii… Ale přiznávám, že bych klidně hrál i Pirrea. Všechny role jsou bezva. No, asi bych měl trochu problém s těma holčičíma, ale i ty bych možná zvládnul. Ačkoli Marii s těma vnadama – nevím, nevím.

Jaký je Charlie?
Normální člověk. S manželkou si užívají venkovský pobyt a mají spolu hodně pohodový vztah.

Je v Úhlavních přátelích okamžik, který považujete za klíčový?
Ne. Všechny okamžiky jsou klíčové. Pro mě to je hra o radostech života, o přátelích, kteří mají občas tajemství, které se ti druzí mohou také někdy nedopatřením dozvědět. Samotná hra je napsaná mile, jasně, nic zásadního v ní divák nemusí hledat a přesto to tam je. Nehraje si na nějakou například téma upřímnosti hlubokou psychologii, ale poučení z ní vyplývá… Líbí se mi mezi přáteli a další věci, ale nechci je vyzrazovat. Na Úhlavní přátele by měl každý přijít.

Která věta ze hry charakterizuje Charlieho?
Mohla by to být sranda, ale nemístná!

Repertoár:
Úhlavní přátelé