Petra Špalková 2017-11-09T10:03:39+00:00
Divadlo v Rytířské

Petra Špalková

(1975)

Narodila se v Brně, od dětství se věnovala divadlu a rozhodla se pro dráhu profesionální herečky. Společně s bratrem Jakubem Špalkem účinkovala v Dětském studiu brněnského Divadla Na provázku a poté, co Jakub založil divadelní spolek Kašpar, účinkovala v jeho inscenacích, první byla Hodina mezi psem a vlkem, Ondina atd. Po absolvování gymnázia a studovala divadelní vědu na FF UK. Od roku 1996 hrála v pražském Činoherním klubu, Divadle v Dlouhé, Divadle Na zábradlí a od roku 2005 byla v angažmá Národního divadla. Je držitelkou ceny Thálie jako talent roku, byla nominována na Cenu Alfréda Radoka a učila na pražské konzervatoři. Ve filmu debutovala v Šakalích letech a zajímavé role si zahrála ve filmech Šeptej, Smradi, Krev zmizelého, Václav, Jako nikdy, Americké dopisy a v říjnu má premiéru Instalatér z Tuchlovic.

Petra Špalková – Audrey

Co se vám nejvíc líbilo na hře Chvilková slabost?
Nejdříve se mi líbil text a jeho příběh. Mám moc ráda žánr konverzační komedie a britské obzvlášť. Dlouho jsem ho nehrála, snad naposledy ve Stavovském divadle hru Toma Stopparda Arkadie, shodou okolností jsme v ní hráli také s Davidem Matáskem dvojici. Tenkrát ale nikoli manželskou, ale dvojici rivalů s neustálými slovními souboji.

Jaká byla spolupráce s Davidem Matáskem?
Na úplném začátku nebylo jasné, kdo bude mým partnerem na jevišti. David Matásek bylo moje tajné přání, které se splnilo… Moc mě lákalo znovu si s Davidem zahrát. Mezi námi je určité spiklenectví, pořád nezávazně vtipkujeme. Ve Chvilkové slabosti se nám to hezky prolíná z civilu na jeviště. Je pro mě dneska velmi důležité, s kým zkouším a hraju. Trávíme společně docela hodně času – při zkoušení, na jevišti, na zájezdech v autě, takže je fajn, když jevištní partneři jsou nejen dobří herci a zároveň lidé, s nimiž je mi příjemně.

O čem je pro vás Chvilková slabost?
Pro mě… asi nejvíc o síle dlouholetého manželství, kde vztahy možná vypadají jakkoli prapodivně. Soužití dvou lidí není snadné, bývá plné bojů, nedorozumění, netolerance, ale stejně po letech hodnotu a sílu má. Zvlášť pokud se podaří jednotlivcům potlačit vlastní ego a vnímat dlouhodobý vztah jako kvalitu.

Jsou chvíle, scény, které vás ve Chvilkové slabosti baví, máte pro ně „chvilkovou slabost“?
Skoro celou dobu mě baví text i způsob, kterým k tomu režisér Petr Hruška přistoupil. Moc bych si přála, aby se nám to podařilo hrát s určitým nadhledem. Mám ale ráda i místa vážná a hluboká. Rozhodně se ale skvěle bavím při Davidově scéně, kdy jeho Tony skládá dětskou postýlku! To je jeden z nejlepších komických výstupů – obyčejná dětská postýlka se stane Rubikovou kostkou. V tu chvíli si vzpomenu na všechny nepraktické muže světa, kterým ženy dělají ten nekonečný servis, protože nejsou schopní fungovat.

Proč by měl jít divák na hru Chvilkovou slabost?
Myslím, že se ve vztahu Tonyho a Audrey může poznat skoro každý, kdo se snaží s druhým dlouhodobě žít v jedné domácnosti. Právě tam je těch zásadních i chvilkových slabostí víc než dost.

Repertoár:
Chvilková slabost